Tak mám zase grafomanskou chvilku...Tak a teď jsem zapomněla co jsem to sem vlastně chtěla psát....sakra, poslední dobou jsem vážně zmatená. Dělám divný věci. Čtu divný knížky. Koukám na divný filmy. Občas mám pocit, že mám v hlavě nějakou páčku, která se vždycky překlopí na jednu nebo na druhou stranu a podle toho jsem buď dospělá ženská, nebo hráblá puberťačka. Nevím co je lepší, spíš je oboje dost hrozný, protože oboje je (jak u mě bývá zvykem) vyhnané do extrému.

Když jsem zrovna dospělá, tak jsem ta nejdospělejší na světě. Myju svědomitě nádobí, peču dorty, uklízím, věnuji se ručním pracem, nebo čtu rady a tipy pro ženy.

Když jsem zrovna hráblá puberťačka, tak trávím celý den u zrcadla pozorováním toho jak mi tloustne nebo hubne břicho, toho jak se mi zvěčují prsa a zkoumáním jestli by náhodou patka na druhou stranu nebyla lepší. Popřípadě trávím celý den na internetu hledáním si fotek zpěváků a herců o kterých prohlašuji, že jsou to muži mého života a na 100% se za ně jednou provdám a budu šťastná a bohatá a vymýšlím si neskutečné teorie o tom jak a kde je potkám a jak je sbalím.

Taky občas mívám stav někde mezi. Nastává sice ojediněle, ale nastává. To potom sice peču dorty, ale do luxování se musím nutit. A na internetu si místo fotek hledám recepty a nebo si čtu co je nového v českém šoubyznysu. Případně ležím celý den v posteli a čtu si více či méně intelektuální knihu.

Poslední dobou nemám ani jeden tenhle sta

. Pravděpodobně mi v hlavě přibyl čudlík s popiskem "pizda" nebo "lehce labilní blbka", protože jsem se poseldní dobou asi zbláznila.

Už se vám někdy stalo, že by jste se zamilovali jen tak? Jen tak prostě do někoho koho by jste vůbec neznali? Zahlídli jste toho člověka a najednou jste věděli, že jste v tom až po uši? Ne? Tak to buďte rádi, mě se to stalo. Je to už zhruba měsíc a já to celou dobu poměrně úspěšně tajila. Ale teď se to ve mě nějak pohnulo a muselo to ven. A to je průšvih. Má drahá spolubydlící mě už mám pocit nesnáší, ač sama též zamilovaná (zaplaťpánbůh do někoho jiného než já) rozhodně není tak nesnesitelná jako já. Občas mám pocit, že jsem šílená. Že vlastně to co dělám je mánie a ne láska. Těžko říct. Možná jsem fanatická. I když asi ne. Ale racionální taky úplně nejsem.

Nejvíc se bojím toho, že pokud se s ním seznámím tak zjistím, že je úplně jiný než jsem si myslela a že budu zklamaná tak jako už spoustěkrát. Těžko říct. Podle toho co jsem zatím zjistila toho máme stejného až nějak moc. Až mě to skoro děsí. Asi bych to neměla řešit, ono to ještě může být nakonec všechno úplně jinak.

Taky mám poslední dobou náladu zase začít psát, ale nevím jestli je to jen nálada nebo jestli bych skutečně něco mohla splodit. Možná se o to pokusím. Třeba budu jednou slavná spisovatelka :-) a někdo se do mě potom zamiluje...heh občas bych měla vážně mlčet :-))))

Je zrovna 6:17, tak konec klování do klávesnice. Drahá už mě třikrát sprdla, že jsem datel :-)) No asi na tom něco bude...