Tak mám za sebou přijímačky na střední školu.  Ne tedy, že bych nikdy na žádné nebyla, ale ukončila jsem v řijnu na začátku čtvrtého ročníku studium a rozhodla se to řešit jinak. Rozhodla jsem se přejít ve stejném oboru na SPŠG Hellichova. Na školu snů. Tedy aspoň pro mě, protože kdysi dávno na základní škole jsem říkala, že půjdu na Hellichovku tak jako táta a budu fotografka. Nakonec jsem se přihlásila na stejný obor, ale na jinou školu, protože jsem měla pocit, že na Hellichovku nemám. Že nejsem dost dobrá abych se na tuhle školu dostala. Letos jsem si říkala, že na dálkové studium můžu jít kdykoliv a tak jsem se rozhodla to zkusit. Přijímačky jsou drsné. Celé je to vlastně dost drsné když to tak vezmu. Přijímačky jsou tříkolové a každý den určitý počet lidí odpadne. Já tam šla s pocitem, že nemůžu projít ani prvním kolem, protože je na přijímačkách i kreslení a já kreslím jako dítě v mateřské školce :) Nakonec jsem se dostala až do třetího kola. Prošla jsem přes všechny problémy až k testům a pohovoru. Upřímně musím říct, že jsem se strašně bála a ten pohovor byl opravdu hodně zlý. Třásla jsem se strachy a byla jsem nervózní asi jako nikdy v životě. Dneska jsem se dozvěděla výsledky a tak nějak jsem to po tom pohovoru čekala, ale naděje umírá poslední a tak jsem doufala, že by to přece jenom mohlo vyjít. Nevyšlo. Nepřijaly mně. A jelikož je seznam abecední tak ani nevím kolikátá jsem skončila. Ale myslím, že hlavní problém byl test z českého jazyka, protože já opravdu neznám slovní druhy a neumím větný rozbor. Přece jenom už je to nějaký pátek co jsem vylezla ze základní školy a střední jsme to nějak extra neřešili, tam se řešila spíše literatura a literatury bylo v testu sakra málo.

Tak nic, tak za rok znova. Tátu taky napoprvé nepřijali ;-)